Co je alergie?

Je to hypersenzitivní reakce, která je podmíněná reakcí imunitního systému. Je to tedy přehnaná reakce imunitního systému na látky, se kterými se běžně setkáváme v svém prostředí. Alergický organismus na tyto látky reaguje a na rozdíl od nealergického je nedokáže tolerovat.

Imunita se od narození vyvíjí a učí se odpovídat obrannou reakcí na to, co by nám mohlo škodit. Většinou se jedná o látky bílkovinné povahy. Látky, na které imunita reaguje se nazývají antigeny.

Pseudoalergie

Příznaky rýmy, astmatu, kopřivek, otoků, či ekzému, nemusí mít vždy prokazatelně alergický původ. Není tu zřejmá dědičná dispozice, při odpovědi na antigny prostředí se prokazateně netvoří IgE protilátky. O původu těchto projevů se málo ví. Jeho základ se předpokládá mimo imunitní systém. (brožurka Institutu pro alergii)

Co je TNF

TNF (z anglického tumor necrosis factor, tedy „faktor způsobující nekrózu nádorů“) je skupina cytokinů (látek imunitního systému) viz. Slovníček. TNF vzniká především v bílých krvinkách (makrofágy). Nejčastěji je to reakce na bakteriální či jinou infekci, nádorové bujení a podobně. Tvorba TNF bývá podporována účinky interleukinů (viz. Slovníček). TNF je mimo jiné schopen navodit buněčnou smrt nádorových buněk.

Existují dva základní typ TNF

• TNFα (produkován makrofágy)
• TNFβ (tzv.

Lupus je chronické autoimunitní onemocnění, které postihuje nejrůznější části lidského těla. Nejčastěji to jsou srdce, klouby, kůže, plíce, cévy, ledviny a centrální nervový systém (CNS).

Při autoimunitních onemocněních (jako je revmatoidní artritida a SLE) tělo vyrábí protilátky proti vlastním buňkám, tkáním a orgánům. Proč se to děje se zatím nepodařilo objasnit.

Anti/La protilátky se vyskytují prakticky společně s anti-SSA/Ro. Ale neplatí to naopak.

Lupus nemá nic společného s HIV (Human Immunodeficiency Virus nebo AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome).

U HIV je funkce imunitního systému nedostatečná. Je to získaný imunodeficit. Virus poškozuje imunitní systém tak, že postupně dochází ke ztrátě imunity.

U lupusu je imunitní reakce organismu nadměrná.

Jaké rozlišujeme imunodeficity

1.primární (vrozený) imunodeficit

2.sekundární (získaný) imunodeficit

Dosud bylo popsáno asi 60 druhů vrozených imunodeficitů. Léčba a prognóza závisí na druhu a tíži postižení. Využívají se antibiotika, antivirotika, antimykotika, imunosupresiva.

Pochopení funkce imunitního systému pomohlo odhalit příčiny mnoha nemocí a umožnilo jejich léčbu.

Normálně fungující imunitní systém má tři úlohy

1.obranyschopnost – rozpoznává vnější škodliviny a chrání organismus proti infekcím

2.imunitní dohled – rozpoznává vnitřní škodliviny (tj. odstraňuje staré a zmutované buňky)

3.autotolerance – rozeznává vlastní tkáně a udržuje toleranci vůči nim

Pokud je činnost imunitního systému zaměřená proti vlastním tkáním (orgánům), hovoříme o autoimunitě.

Rozdělení imunity

1.buněčná, humorální

2.specifická, nespecifická

3.vrozená, získaná

Buněčná imunita je vytvářena T lymfocyty a přímo likviduje cizorodé buňky. Svou roli hraje v boji proti některým virům, určitým druhům plísní, nádorům. Pokud je odvrhován transplantovaný orgán, podílí se na tom buněčná imunita.

Humorální nebo také protilátková imunita je založená na tvorbě protilátek tzv. imunoglobulinů.

Imunita… chrání nás už od narození. Tomuto důmyslnému systému vděčíme za to, že již v prvních dnech života odoláváme bakteriím, virům a plísním, které nás obklopují. Imunita je schopnost organismu rozeznat „své“ od „cizího“.

Imunita je schopnost rozlišit cizorodé a své (buňky, tkáně, orgány) a odolnost proti určité infekci. Antigeny vlastního těla toleruje. Cizí látky s pomocí buněk (lymfocytů, makrofágů aj.) a protilátek zneškodňuje. Cizí látkou může být bakterie, virus, ale i transplantovaný orgán.

U některých onemocnění je imunita namířená i proti vlastním zdravým buňkám a orgánům. Pak hovoříme o autoimunitě. Pokud je imunitní systém oslabený (např.