Imunita je schopnost rozlišit cizorodé a “své” buňky (tkáně, orgány…) a odolnost proti určité infekci. Antigeny vlastního těla toleruje. Cizí látky s pomocí buněk (lymfocytů, makrofágů aj.) a protilátek zneškodňuje. Cizí látkou může být bakterie, virus, ale i transplantovaný orgán.
U některých onemocnění je imunita namířená i proti vlastním zdravým buňkám a orgánům. Pak hovoříme o autoimunitě. Pokud je imunitní systém oslabený (např. častými infekcemi nebo nádory) hovoříme o imunodeficitu.
Imunitu lze rozdělit na specifickou a nespecifickou.
Specifická je zaměřená proti přesně definovanému antigenu (cizorodé látce), kterou imunita vyhodnotí. Má dvě složky.
Buněčná i.- vykonávají ji T lymfocyty (dozrávají v brzlíku). Je namířená proti buňkám transplantovaných tkání a proti pozměněným buňkám vlastního těla (nádorovým, napadeným viry). Mimo to reguluje další imunitní reakce.
Humorální i.- za humorální imunitu odpovídají B lymfocyty. Obsahují na svém povrchu receptory pro vazbu antigenu (cizorodé látky). Vazbou s antigenem se dělí a přeměňují na plazmatické buňky, vytvářející protilátky (imunoglobuliny). Je důležitá při virózách a bakteriálních infekcích.
Obě složky specifické imunity pracují ve vzájemném propojení.
Nespecifická i. – umožňuje obranu organismu ještě před vytvořením specifických protilátek. Je propojena se specifickou imunitou, protože celý imunitní systém funguje jako celek.
Poslat nový komentář