Imunita

Imunita je schopnost rozlišit cizorodé a “své” buňky (tkáně, orgány…) a odolnost proti určité infekci. Antigeny vlastního těla toleruje. Cizí látky s pomocí buněk (lymfocytů, makrofágů aj.) a protilátek zneškodňuje. Cizí látkou může být bakterie, virus, ale i transplantovaný orgán.

U některých onemocnění je imunita namířená i proti vlastním zdravým buňkám a orgánům. Pak hovoříme o autoimunitě. Pokud je imunitní systém oslabený (např. častými infekcemi nebo nádory) hovoříme o imunodeficitu.

Imunitu lze rozdělit na specifickou a nespecifickou.

Specifická je zaměřená proti přesně definovanému antigenu (cizorodé látce), kterou imunita vyhodnotí. Má dvě složky.

Buněčná i.- vykonávají ji T lymfocyty (dozrávají v brzlíku). Je namířená proti buňkám transplantovaných tkání a proti pozměněným buňkám vlastního těla (nádorovým, napadeným viry). Mimo to reguluje další imunitní reakce.

Humorální i.- za humorální imunitu odpovídají B lymfocyty. Obsahují na svém povrchu receptory pro vazbu antigenu (cizorodé látky). Vazbou s antigenem se dělí a přeměňují na plazmatické buňky, vytvářející protilátky (imunoglobuliny). Je důležitá při virózách a bakteriálních infekcích.

Obě složky specifické imunity pracují ve vzájemném propojení.

Nespecifická i. – umožňuje obranu organismu ještě před vytvořením specifických protilátek. Je propojena se specifickou imunitou, protože celý imunitní systém funguje jako celek.

Poslat nový komentář

Obsah tohoto pole je soukromý a nebude veřejně zobrazen.