Co je TNF

TNF (z anglického tumor necrosis factor, tedy „faktor způsobující nekrózu nádorů“) je skupina cytokinů (látek imunitního systému) viz. Slovníček. TNF vzniká především v bílých krvinkách (makrofágy). Nejčastěji je to reakce na bakteriální či jinou infekci, nádorové bujení a podobně. Tvorba TNF bývá podporována účinky interleukinů (viz. Slovníček). TNF je mimo jiné schopen navodit buněčnou smrt nádorových buněk.

Existují dva základní typ TNF

• TNFα (produkován makrofágy)
• TNFβ (tzv.

Anti/La protilátky se vyskytují prakticky společně s anti-SSA/Ro. Ale neplatí to naopak. Anti-SSA/Ro se vyskytují především u primárního Sjogrenova syndromu a u SLE.

Přítomnost anti-SSA/Ro a anti-SSB/La je klinicky významná, protože existuje asociace s několika podtypy SLE – subakutní kožní lupus, neonatální lupus a SLE u C2 a C4 deficience.

Lupus nemá nic společného s HIV (Human Immunodeficiency Virus nebo AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrome).

U HIV je funkce imunitního systému nedostatečná. Je to získaný imunodeficit. Virus poškozuje imunitní systém tak, že postupně dochází ke ztrátě imunity.

U lupusu je imunitní reakce organismu nadměrná.

Rozlišujeme

1.primární (vrozený) imunodeficit

2.sekundární (získaný) imunodeficit

Dosud bylo popsáno asi 60 druhů vrozených imunodeficitů. Léčba a prognóza závisí na druhu a tíži postižení. Využívají se antibiotika, antivirotika, antimykotika, imunosupresiva.

Pochopení funkce imunitního systému pomohlo odhalit příčiny mnoha nemocí a umožnilo jejich léčbu.

Normálně fungující imunitní systém má tři úlohy

1.obranyschopnost – rozpoznává vnější škodliviny a chrání organismus proti infekcím

2.imunitní dohled – rozpoznává vnitřní škodliviny (tj. odstraňuje staré a zmutované buňky)

3.autotolerance – rozeznává vlastní tkáně a udržuje toleranci vůči nim

Pokud je činnost imunitního systému zaměřená proti vlastním tkáním (orgánům), hovoříme o autoimunitě.

Rozdělení imunity

1.buněčná, humorální

2.specifická, nespecifická

3.vrozená, získaná

Buněčná imunita je vytvářena T lymfocyty a přímo likviduje cizorodé buňky. Svou roli hraje v boji proti některým virům, určitým druhům plísní, nádorům. Pokud je odvrhován transplantovaný orgán, podílí se na tom buněčná imunita.

Humorální nebo také protilátková imunita je založená na tvorbě protilátek tzv. imunoglobulinů.

Imunita… chrání nás už od narození. Tomuto důmyslnému systému vděčíme za to, že již v prvních dnech života odoláváme bakteriím, virům a plísním, které nás obklopují. Imunita je schopnost organismu rozeznat „své“ od „cizího“. Pomocí buněk (lymfocytů, makrofágů) a protilátek (imunoglobulinů) toto „cizí“ zneškodnit.

Za cizí může být považován

1.choroboplodný zárodek (bakterie, virus)

2.transplantovaný orgán

3.změněné vlastní buňky a orgány (nádorové buňky)

4.zdravé vlastní buňky a orgány

Imunita je schopnost rozlišit cizorodé a “své” buňky (tkáně, orgány…) a odolnost proti určité infekci. Antigeny vlastního těla toleruje. Cizí látky s pomocí buněk (lymfocytů, makrofágů aj.) a protilátek zneškodňuje. Cizí látkou může být bakterie, virus, ale i transplantovaný orgán.

U některých onemocnění je imunita namířená i proti vlastním zdravým buňkám a orgánům. Pak hovoříme o autoimunitě. Pokud je imunitní systém oslabený (např.