5.6.1996 pátek

Je asi čtvrt na dvanáct v noci a já sedím v kuchyni, objímám medvěda a koukám z okna. Svým způsobem je to skvělý. Svítěj lampy, fouká vítr…

Je mi líto, že jsem to takhle pokazila. Vůbec nevím, co mám dělat, co bude dál. Strašně moc chci věřit, že se uzdravím, ale bojím se, že ne.

Vždyť je mi devatenáct. Chci prostě normálně žít. Jíst, pít,jezdit kam chci. Milovat se, mít děti. To všechno je teď v háji.