Ve 12.40 volal manžel: „Dneska máš ve 13 hodin EMG…“ V klidu jsem odvětila, že je to AŽ ve čtvrtek. „Ale dneska je čtvrtek.“ Ani jsem se nestihla začít nervovat a už jsem seděla v MHD směr neurologie v nemocnici. Zpoždění jen tři minuty :)

Sestřička byla příjemná. Vysvětlila mi, co mě čeká a hlavně…nebolí to. Chtěla jsem vědět, jestli mě (stejně jako minule) čekají i jehličky. Uklidnilo mě, že dnes se obejdeme bez jehliček. Vyšetření probíhalo bez problémů. Čárkování propiskou po ruce a sem tam nějaká elektroda.

Další jsem měla podstoupit ischemický test. Netušila jsem, o co jde. Sestřička mě zase uklidnila, že to nebolí, je to jen nepříjemné. Na krátkou dobu se zaškrtí ruka tonometrem při určitém tlaku a z připojených elektrod se vyhodnocují výsledky. Poté se tonometr povolí a dál se vyhodnocuje, co se s končetinou děje.

Už v první minutě to v přístroji začalo chrčet, křivky na monitoru poskakovaly a sestra zpozorněla. Pak přišel pan docent, co se mnou dělal před tím zápis do karty. Ruku už jsem měla v křeči, nešlo s ní pohnout. Na „špetičku“, kterou chtěl, abych udělala, mohl zapomenout :) A závěr? Výrazná latentní tetanie. Konzultovat s neurologem, revmatologem a endokrinologem.

PS: Vyšetření mi bohužel rozjelo další křeče a to nejen v rukách, ale i nohách a tuhnutí kolem pusy. Takže napsání tohohle článku trvalo zhruba půl hodiny…

(pozn. hysterie se samozřejmě projevuje jinak a v tomto případě byla použita v přeneseném významu)