Antifosfolipidové protilátky obíhají krevním řečištěm a jsou namířené proti proti záporně nabitým částem fosfolipidů (jsou součástí obalové vrstvy každé buňky našeho těla). Buněčných fosfolipdů je celá řada. Antifosfolipidové protilátky byly poprvé objeveny v roce 1906. V té době to bylo u pacientů se syfilisem.

Tyto protilátky poškozují přímo cévy plodového koláče a vytvářejí krevní sraženiny (tromby, mikrotromby). Ty ucpávají cévy v placentě a tím snižují její funkci. Výsledkem je snížená výživa plodu. Dále dochází k k poruchám srážení krve.

U pacientek s poruchami plodnosti (přednostně u těch, které opakovaně potrácejí) se vyšetřuje protilátková aktivita (IgG, IgA, IgM). Pokud je prokázána vysoká hladina těchto protilátek u těhotných, je třeba zvýšená péče o pacientku. Hrozí totiž samovolný potrat, nitroděložní úmrtí plodu a trombóza.

Při potvrzení těchto protilátek se dále vyšetřují ANA, anti dsDNA, RF (revmatoidní faktor), LA (lupus antikoagulans).