Už tři týdny mám retro období. Mám to takhle každý rok. Každou zimu. Tento rok asi proto, že je všechno kolem zamrzlé a já mám potřebu to rozehřát. Letos je to ve znamení vzpomínek na lidi. Na ty, co jsou, i ty, co nejsou…

Vytahala jsem tradičně svoji Krabici. Poslouchám VF, Márdi zrovna zpívá „..některý věci a lidi odlítly nahoru, vzpomínky na ně jsou jako hmyz v jantaru…“ A jsem ztracená.

Jsme v hospůdce s přáteli. Původně ve čtyřech. Naše sestava se postupně rozšiřuje o móóóc dlouholeté přátele. Retro. Hrajeme fotbálek a řešíme, jak dostat obsazenou raketu na oběžnou dráhu jen s pomocí pevných paliv :)

Spolužačka ve škole mi ukazuje starší fotky, na kterých má dlouhé vlasy. Nepoznala bych ji. Bavíme se o tom, že jsem taky mívala dlouhé vlasy. Ona na to:„Nedovedu si tě představit s dlouhýma vlasama.“ Já už taky ne. Tak vytahuju z Krabice staré fotky. Retro.

Asi se toho nezbavím…