Hledám po skříních staré dopisy, deníky, papíry. Připadám si jak v papírnách, sbírám od základky :) Teď to dělám proto, že chci zveřejnit to nejstarší, co mám z nemocnice. A jak se tím pročítám, je to horší a horší. Jsou to věci, které si už ani nepamatuju. Nebo nechci pamatovat. Věci, které mi v té době připadaly neuvěřitelné, nepřekonatelné. Jako by se to stalo někomu jinému. Číst ty zápisky je tak zvláštní. Jako by nebyly moje. Přesně vím, jak jsem se cítila, když jsem to psala, ale je to už tak dávno......Naštěstí.