Co mě drží nad vodou aneb když má imunita co dělat, tak nezlobí…

…třeba vzpomínka na pobyt u moře…

Když si na to vzpomenu, tak jsem ráda, že jsme nic nechytili…byla to devadesátá léta, můj vůbec první pobyt u moře…spalo se ve stanech, záchody děs běs (turecký), chodili jsme v restauraci na kraby a známí chytali mušle a pekli si je na pláži…natrhanýma morušema jsme krmili místního osla…teď si teda říkám zaplaťpánbůh, že jsme si od oslíka nepřivezli nějaký breberky…no a hygiena žádná. Vím, že to, co píšu, je takový nesouvislý, ale připomnělo mi to dobu, kdy mě po cyklouši pustili domů…do tý doby všechno sterilní (doma, v nemocnici)…pustili mě a já jela s přítelem dělat na tábor praktikantku. Ale tyhle zážitky jsou to, z čeho čerpám, když je mi blbě. Právě, že se nepotvrdily všechny ty doktorský děsy a já přežila spaní ve stanu i umývárku se zemědělcema…