O dlouhých příbězích…

Často zmiňuju, že mám ke všemu dlouhé story (příběhy). A často se mě lidi ptají proč vlastně. Nedokážu to možná smysluplně vyjádřit. Smysluplně pro ostatní ;)

Mám příběhy ráda. Vyprávění, pohádky…Ne prázdné tlachání, ale vyprávění s příběhem. Ráda poslouchám lidi a ráda poslouchám příběhy starých lidí. LDN, kde jsem nějakou dobu dělala dobrovolníka, je pro takové příběhy ideální místo. Místo, které je příběhy starých lidí doslova nasáklé. Příběhy smutné i veselé, minulost lidí, kteří tím oddělením procházejí.

Vážím si toho, když mi někdo vypráví. I když jsem teď nějaká zapomnětlivá, vyprávěnky se snažím zapamatovat. A tak mi paradoxně příběhy pomáhají trénovat tu moji hlavu děravou. Příběh o rozcestníku mi pomůžu upamatovat se na výlet na Kokořínské pokličky, příběh o skládacích knížkách mi připomene babi a dědu. Věci a situace, které jsou zdánlivě zapomenuté. A nejsou…