18.6.96

Tím, že jsem nemocná se něco změnilo. Nevím, co to je, ale vím, že si o tom potřebuju s někým popovídat a pak se na chvíli zavřít. Chci být aspoň na chvíli sama. Koumat, co dál, pořádně se vybrečet. Chci si zas jít lehnout do parku :) a koumat lidi a stromy a ptáky a …Zas si koupit zásoby baterek, vzít walkmana, spousty kazet, nějaký jídlo a vyrazit pryč. Chci tejden brečet a pak tejden spát. Chci se probudit někam jinam. Aspoň na chvíli.

Místo toho sedím v nemocniční posteli a smutním. Proč?! Protože mi slíbili. Že mě pustí domů a zase nic. Nejdřív v pondělí, pak v úterý, teď profesor nejde ani ve středu. Nezvládám. Už dost dlouho.

Ze začátku jsem si říkala, zvládáš, snaž se hlavně to nevzdávej. Čím dýl jsem tady, tím je mi hůř. No a dneska jsem se definitivně rozhodla. Vzdávám to…

Pokračování téhož dne

Žádná dovolená. V nemocnici si mě nechají dalších 14 dní, spíš dýl. Takže zas jedna „povzbudivá“ zpráva.