Vzpomínací období mi nedá pokoj…no jo, „výročí“…

…nakonec jsem byla ráda, že jsem ve špitu…škola byla únavná. Šla jsem se hřát jako ještěrka pěkně na sluníčko…to jsem ještě nevěděla, že „se to nesmí“. Komunikace s lékaři asi běžela nějakým jiným komunikačním kanálem…nic jsem nevěděla…jen to, že tam zůstanu dlouho. No aspoň jsem se mohla v klidu učit :) Info stále nikde, jen další prášky, kapačky, vyšetření…k čertu s tímhle přístupem. Ale stejně jsem šla znova, jako ovce.

Mamka psala Tomášovi…přišel balíček…asi pět set stránek vytisknutých z Lupus Foundation of America…a dopis…provázej Vás Bůh. Nechápala jsem…