11.2.2011

Hmmm, dneska narozeniny.

A škola. Těším se. Byla jsem skoro dva měsíce doma – buď nastydlá já nebo dcera. Vejdu do třídy a slyším „Ty máš ale pěkný tvářičky, byly náročný vánoce?“ No vlastně byly – kapačky na plicním a hromada kortikoidů. Na 24mg denně jsem nebyla tak deset let. Ale tak to můj spolužák nemyslel…Bylo to takové deja vu…před patnácti lety jsem slyšela tuhle větu taky. A taky mě rozhodila. Nemám potřebu někomu vysvětlovat, co kortikoidy dokážou.

Začala jsem větu…a nakonec jsem jen mávla rukou. Ne, tomuhle člověku nic vysvětlovat nebudu. Jen mi to přijde legrační. Na specce (speciální pedagogika pozn. autora) :) Kdyby měli takového klienta, tak si nedovolí takhle se ptát. Aspoň doufám. Zajímají mě názory mých „speciálních“ spolužáků. Zatím se docela často setkávám s názorem „že se mám“, že nemusím do práce. A protože jsem doma, můžu přece všem zpracovávat otázky. Kdo není „lízlej“ nebo beznohej, není zdravotně postiženej…Chjo…Občas mi ta socializace dává docela zabrat…