Zamyšlení

Máte pocit, že je lupus vážné onemocnění? Že komplikace s ním spojené vám ničí život víc, než je zdrávo? Z tohohle „omylu“ vás může celkem snadno vyvést posudkový lékař. Tak jako se to stalo nedávno mě. Během dlouhé doby léčby, tuším, popáté.

Občas mám pocit, že posudkoví lékaři hrají „ententýky“ komu plný invalidní důchod dají a kdo si ho prostě nezaslouží. K tomuhle přesvědčení mě přivedly poznámky pod čarou, které posudkoví lékaři na mou adresu prohodili.

Chápu, že se diagnózy nedají sčítat. My SLE pacienti bychom pravděpodobně (i se suprimovaným onemocněním) nasbírali více než 100% :).

Ale současný systém posuzování se mi zdá, vzhledem k onemocnění, které postihuje člověka takříkajíc komplet, nespravedlivý.

Dle vyhlášky č. 284/1995 Sb. se míra poklesu soustavné výdělečné činnosti stanoví dle funkčního postižení a vlivu na ostatní orgánové systémy. Při zjištění pohybových a degenerativních změn je nutno srovnat, zda jejich rozsah a výskyt přesahuje rámec změn, typických pro určitý věk.

Tyto věty si patrně vysvětlujeme každý jinak.

Jelikož jsem tvor zvědavý, napsala jsem na spádové OSSZ dopis s výzvou o poskynutí informací v souvislosti s daným případem – tím mým :)). Přišlo vyrozumění s dvaceti řádky, z nichž 15 bylo o významu interních směrnic a zbytek mi sděloval, že pokud mám onemocnění stabilizované získávám max. 40% a všechny ty ostatní komplikace se „smrskly“ do 10% povoleného navýšení. Přičemž každá z ostatních pěti diagnóz by pravděpodobně samostatně stačila na částečný důchod. Poslední řádek bylo tradiční ujištění, že je vše v souladu se zákonem :))).

Závěrem chci říct, že nepatřím k těm, kdo se práci vyhýbají. Ale sehnat zaměstnání, kde by se bral ohled na takhle rozmanité potíže, je zhola nemožné. Přesvědčuji se o tom každý měsíc na Úřadu práce.

Komentáře